Jak dát dohromady grafické podklady

Ve srovnání s výkony, které jsme při porodu propagační tiskoviny předváděli v předchozím dílu našeho seriálu, bude dnešní mise vypadat jako procházka růžovým sadem. Laciný oslí můstek: ale i růže mají trny a zadavatelé se v houštině zdrojů, licencí a formátů log, fotek, ilustrací či písem dosti rádi ztrácejí.

fonts

Logo

Stává se dost běžně, že společnost má zpracováno vkusné logo a chce ho používat. Co byste o svém logu měli vědět?

  • Kde je uloženo. (To zas až tak laciný vtípek není.)
  • Zda k použití loga existují pravidla stanovená přičinlivým autorem. I když jejich proveditelnost klesá s tloušťkou manuálu, přesto byste jej mohli vyštrachat a grafikovi půjčit.
  • V tisku lze dobře použít jen vektorový formát loga. Použití rastrového formátu (stručné vysvětlení dále) je obvykle komplikované a vyžaduje zvláštní posouzení. Vektorový soubor se nejčastěji pyšní koncovkami .eps, .ai, .pdf či (přinejhorším) .cdr. Nepříjemné je, že i za těmito koncovkami mohou číhat data rastrová, soubor s živými písmy či barvy bez explicitní definice uložené v nevyhovujícím barevném prostoru. Protože stav svých dat bez patřičných programů a znalostí neposoudíte, odesílejte je grafikovi s žádostí o potvrzení, zda jsou použitelná a jednoznačná.
  • Pokud má tiskovina obsahovat další loga, např. partnerů nebo sponzorů, nezbývá než stejně obstarat i je.

Písma

Písma čili fonty jsou takové ty věci opředené licenčními podmínkami, které zhruba říkají, že se nemají krást. Také nemají rády, když se jim říká „fonty písma“, o „fondech písma“ nemluvě. Co je ale podstatnější:

  • Bez písma není sazby. Pokud jste si zaplatili manuál vizuálního stylu, v němž vám autor předepsal konkrétní firemní písmo, je dobré vědět, zda ho má váš současný grafik. Pokud ho nemá a vy ano, potíž je, že mu ho z licenčních důvodů možná nebudete moci poskytnout.
  • V éře Adobe Creative Cloud už tento fakt u mnoha písem ani nelze obejít: písma jsou uložena v cloudu a vy se k jejich souborům fyzicky nedostanete.
  • Pokud požadované písmo grafik má, vy ne a dohodnete se s ním na závěrečném předání otevřených sazebních dat, budete mít v balíku všechno potřebné – zase kromě použitých písem.

Jestliže vám tedy manuál předepisuje používat určité firemní písmo, mělo by jít o písmo běžně dostupné, o písmo s licencí, která volné šíření umožňuje, nebo o písmo zakoupené pro potřebný typ použití. Investujte do nákupu písem pro svého grafika nebo spolupracujte s tím, který je už má (legálně) k dispozici.

Přes všechna podezření, tento odstavec (bohužel) není sponzorován okrádanými písmolijnami. Cosi o licencích víc v tomto článku.

Fotografie

Fotografie se, na rozdíl od log, ukládají v rastrových neboli bitmapových formátech. Obrázek se skládá z rastru barevných bodů – pixelů, jejichž počet na jednotku délky udává rozlišení obrázku. Rozlišení fotky úzce souvisí s kvalitou fotky, není s ním ale totožné.

Množství pixelů v obrázku zjistíte ve vlastnostech souboru. Pro kvalitní ofsetový tisk je třeba fotek v rozlišení 300 dpi, což značí 300 pixelů na jeden palec, resp. 118 pixelů na jeden centimetr délky strany obrázku. Abyste aspoň zhruba posoudili, zda je fotka vhodná pro tisk v plánované velikosti, udělejte dvě věci:

  • Prohlédněte si ji v běžném prohlížeči a posuďte, zda je pěkně ostrá, probarvená a zda např. nemá známé trojbarevné zrno způsobené příliš velkou komprimací souboru.
  • Pak se podívejte do vlastností souboru a zjistěte, kolik má fotka pixelů na šířku a výšku. Když obě čísla podělíte dvanácti, dostanete přibližné maximálně použitelné rozměry obrázku v milimetrech.

Ze svého zjištění nedělejte žádné velké závěry: rozmazaná nebo špatně komponovaná fotografie může mít miliardu pixelů, a nebude k ničemu. Naopak obrázky pořízené vysoce kvalitními fotoaparáty nebo generované 3D programy lze často i výrazně zvětšit bez viditelné ztráty kvality. Nejvyšší soud nad kvalitou fotky přenechejte grafikovi, příp. nátisku.

Ilustrace

Ilustrací se běžně míní Honzík Heleny Zmatlíkové, v DTP žargonu jde ale o obrázky zapsané ve vektorovém formátu. Protože je netvoří mřížka pixelů, ale matematické definice, dají se bez omezení zvětšovat. Ilustrace v běžném slova smyslu ale může být i kresbou v rastrovém formátu, a pak pro ni platí stejná omezení, jaká jsme popsali u fotografií. Ujasněte si tedy s grafikem, mluvíte-li jazykem Navahů, nebo Meskalerů, a vyslyšte jeho instrukcí.

Zdroje a licence k fotografiím a ilustracím

Abyste mohli posuzovat kvalitu obrázků, musíte je nejdřív mít. Když vám je nenafotí/nenakreslí fotograf/výtvarník, můžete sáhnout do nekonečných zásob českých i světových fotobank. Téma fotobank přesahuje možnosti tohoto článku, tak aspoň v několika bodech:

  • Ceny fotek z fotobank se pohybují od nula do tisíců korun za obrázek, nebo dokonce jen za obrázek pro konkrétní použití. Cena se často odvíjí od velikosti (rozlišení) obrázku.
  • Jsou dva základní modely licencování: režim right managed (RM), v němž se cena určuje podle použití obrázku, a režim royalty free (RF), kdy – navzdory libé asociaci – platíte od kusu, který pak ale můžete používat víceméně libovolně.
  • U fotek v režimu RM si někdy můžete přikoupit exkluzivitu k použití snímku s příslušným omezením použití v čase, médiu nebo území.
  • Na webu také najdete velké množství fotek, kreseb nebo piktogramů zdarma. Nejsou to ty, které vám ukáže Google, když vyťukáte „hezká holka“. Fotografie zdarma poskytují některé fotobanky např. jako upoutávku na svůj placený obsah. Než je začnete nadšeně stahovat a šířit, přesvědčte se, jak to s tím zdarma doopravdy je. Někdy jste např. povinni uvádět zdroj, atp.
  • Vztah mezi obsahovou a technickou kvalitou fotky a její cenou je značně rozvolněný, nicméně existuje. Fotka, která vašim zákazníkům utrhne srdce, bude zřejmě dražší než rozjásané rodinky za pár šupů.
  • Za fotky platíte jednorázově, prostřednictvím různých předplatných plánů nebo předplacených kreditů.

Nezapomeňte ve smlouvě s grafikem rozlišit, kdo fotky z fotobanky koupí a jak se vypořádají licenční ujednání k nim. Představa, že grafikem ukradená fotka se vás netýká, není tak úplně správná ani bezpečná.

Jak soubory posílat

Některé obrázky si grafik po dohodě opatří, některé mu budete chtít poslat sami. Data vždy posílejte jako samostatné (zazipované) soubory přes službu typu Úschovna nebo je doručte fyzicky na flešce nebo DVD. Menší data můžete samozřejmě posílat i v příloze e-mailu, pokud tedy nepřekročí limit adresátovy schránky. To pak vy čekáte na návrh a grafik na fotky.

Obrázky zcela jistě nepatří do Wordu ani PowerPointu. Příliš praktická není ani distribuce přes různé cloudové služby, ledaže se k nim přistupuje dlouhodobě a/nebo z více míst. Počet úkonů ke stažení a uložení na disku grafikově (což je společná destinace všech vašich podkladů) je totiž obvykle vyšší než při použití již zmíněné Úschovny.

Tak návrh se dělá a brzy tu bude první korektura.



Seznam článků

« Jak se poprat s grafickým návrhem

Jak přežít textové korektury »


Stránky používají cookies. Použitím stránek s tím vyjadřujete souhlas. | Rozumím