Příčiny rozporů
Tlačítko jinde, než ho čekáte, nepřiměřené akcenty, rozházený formát, gramatické chyby… Nejde jen o puntičkářství nebo vkus. Nepořádek na webu oslabuje přesvědčivost i důvěryhodnost obsahu > nabídky > značky. Neúhledná stránka ovlivní i lidi, kterým její design explicitně nevadí.
Zdrojem rozporů mezi obsahem a formou bývá necitlivost a nepozornost autorů. Započítejme k nim i klientova redaktora/administrátora, který do vyladěných šablon začne okamžikem spuštění/vpuštění promítat vlastní představy o krásnu.
Hlavním erodérem výchozích záměrů je ale tradiční výrobní proces webů, v němž si jednotlivé profese předávají kusy díla bez většího kontaktu a kontroly. Pak každá následující profese interpretuje podklady po svém. Uvážíte-li, že webových profesí je z roku na rok víc, není divu, když se pak spouštěný web jen vzdáleně podobá verzi, kterou jste kdysi schválili.
Mapa bojů obsahu s formou
- Nedůsledně užívaná hierarchie nadpisů ztěžuje orientaci v textu a snižuje hodnocení stránky vyhledávači.
- Nepřesné nastavení řádkování a mezer ruší rytmus čtění a zvyšuje pravděpodobnost nepochopení textu, předčasného opuštění stránky nebo vzniku přenosu dojmu nepořádku z textu na značku a firmu.
- Grafikovy legitimní úvahy o vyvážení plochy jdou dost často proti zamýšleným akcentům komunikace. Nepodstatný mezititulek třetí úrovně pak bije do očí víc než klíčové konverzní tlačítko apod.
- Talentovaní grafici mívají sklon k ornamentálnosti. Ta někdy může pracovat ve prospěch účinku a jndy proti němu. Výpravnost designu je dobré vážit s ohledem na segment produktu a DNA značky, vztah návštěvníka k produktu, značce a nákupu (četnost, emoce, spěch) atd. Rozhodně neplatí, že vizuálně vymazlený web je vždy lepší než web strohý a pragmatický.
UX designér to vymyslel, ať nese odpovědnost
Věřím, že všechna tvorba grafiky, textů i kódu by měla podléhat supervizi autora UX/UI designu. Není to jeho zásluha, ale osud, že právě on přeložil potřeby zadavatele do podoby stránek. Proto by měl na celý jejich vývoj dohlédnout.
Dáte projekt domu zedníkům, a víc se o něj nestaráte? Nedělejte to ani svému webu.
Tím nemíním buzeraci grafiků, kteří něco někam posunuli, dost často ve prospěch věci. Jde o to, aby se maximum informací, proč něco bylo navrženo tak a tak, dostalo až k lidem, kteří návrh vypravují do světa. Aby mohli mimo jiné juiksákovi vysvětlit, kde udělal díru, kterou musí zalepit.
Samozřejmě, v klasických projektových týmech je odpovědnost distribuována složitěji. Píšu o dílčí odpovědnosti autora webové struktury za soulad návrhu a finální podoby uživatelského prostředí.
Protože stačí několik dobře míněných vylepšení, a z tygra máte bezzubé koťátko.